Pátek
Nastal pátek pátého! A to znamenalo pro Soptíky, Pandy i Berušky, že se musí dostavit přesně v 16.15 na nádraží, aby mohly započít cestu na Záchrannou akci. Nuže…tenkrát na nádraží ještě neměly tušení co že je to vlastně čeká a tak se některé možná trochu v obavách loučily se svými rodiči.
Cesta do Hodonína utekla rychle a ještě rychleji utekla cesta autobusem do Ratíškovic a tak jsme se náhle ocitli před skautskou chatou, samozřejmě jsme neotáleli – odhodili jsme krosny a šli jsme využít čas než se setmělo k zahraní pár her (HuTuTututututu nechybělo!), (Poznatek redakce: zapojil se i Kulďas, Jeňa, Štísko aspol. ..no zkrátka všichni).
Se setměním se uvnitř chaty natáhlo prostěradlo coby divadelní opona a začala se hrát stínohra Noemova archa aneb jak starý Noe potřeboval pomoc od břeclavských skautek a světlušek (to vše pod taktovkou Čokošky). Po představení jsem já Anča, mluvčí Noema, všechny seznámila s tím, co je čeká – tedy stavba tří půlmetrových arch z přírodního materiálu a kousku izolepy :). Po půlhodince byly archy na světě, tak jsme se zase odebrali zpátky do chaty, kde si účastnice akce i vedoucí na chvilku odpočinuli od záchrany světa. Hodinu či více nám zabraly všelijaké aktivity na podpoření důvěry. K tmavé noci se přidala i mlha, což byly ideální podmínky pro noční hru, která byla zase už součástí CAHu (Celo Akční Hry – Noemova archa, krycí název záchranná akce). Tady si Soptíci, Berušky a Pandy mohly odnést nějaké peníze, pokud chytily bílé světlo, za které si potom na „úřadě“ koupily zvířátka do svých tří týmových arch, jistěže to nebylo zadarmo, pytláci s červenou blikačkou jim byli v patách a peníze po chycení nemilosrdně brali …a komu nezůstaly žádné peníze, získal škrábanec od ostružin (někdo od stojanu na kolo). Po této akční hře nám zůstaly síly ještě tak akorát na pěkný večerní rituál, čtení pohádky, kterou četla Štístko, a potom konečně šup do spacáků.
Sobota
Po budíčku, kterého vlastně ani nebyla třeba, jelikož všichni se probudili dříve než Anča a Čokoška, si holky vyzkoušely lov na prase a tygra, na chvilku ze sebe udělaly čápy a žáby no a potom, potom byla snídaně.
Následovalo pár hodin přípravy na Svojsíkáč, která byla více než na místě, protože většina starších se v blízké době onoho Svojsíkáče zúčastní. V programu byla zařazená jak fyzická zdatnost (běh s cihlou, lámání větviček apod.) tak stavba Kulďasova lega nebo simulace telefonátu záchranné službě.
Dlouho očekávaný oběd – guláš v kotlíku přišel více než vhod, sice nám nějakou dobu trval uvařit (přece jen je trochu problematické sehnat v podmáčeném lese ideální materiál na ohniště), ale stálo to za tu práci. Dále byl na programu vytoužený polední „klid“, a pak už orientační hra. No a poněvadž jsme ještě asi nebyli příliš zmožení, zničili jsme se tentokrát úplně všichni v „Pyramidách“, což je taková hezká likvidační hra. 🙂 Opět tu byl večer, to znamenalo večeři ve formě palačinek, vyrábění zvířátek a pro některé z nás chystání noční hry. Průběh hry byl docela rychlý, i když se někomu podařilo zmrznout tak, že …už nerozmrznul ani ve spacáku.
Neděle
Aniž bychom to zaregistrovali, byla tady neděle. Budíček, rozcvičku a mám dojem, že i snídani pro tentokráte obstarala Drak a Ráca. Po snídani se konala již poslední hra v rámci CAHu, získávání zvířátek např. za to, že sníte poslepu párek, česnek nebo přepálíte provázek anebo seženete bramboru. Po pár hodinách jsme se dočkali vyhodnocení, které dopadlo následovně : ….(no dobře, to si už nepamatuju, pardon!).
Chatu bylo třeba ještě trošku poklidit, a tak jsme uklízeli a uklízeli až nám téměř ujel autobus. Naštěstí jsme se nakonec obešli bez dopravních komplikací a za chvilku jsme už byli zase v Břeclavi.
A něco na závěr: Snad se na další akci sejdeme ve stejném, nebo ještě lépe ve větším počtu 🙂
zapsala Anča