Vodou okolo Břeclavi

V pátek třináctého června se sešli čtyři stateční námořníci a jedna udatná námořnice, aby se vydali na plavbu kolem svého rodného města. V 19.05 jsme s Kánětem nastoupili do člunu a odrazili od břehu u klubovny. Naše rychlost byla závratná, neboť Bohouš, který šel po břehu volným krokem a ještě nás stíhal fotografovat, nás doprovodil až k vídeňskému mostu, kde na nás již čekala druhá posádka s polovyfouknutým Keckovým člunem. Dofoukli jsme člun, Jeleň se zasunul do podpalubí, Maruš posadili na bidýlko a Učeň z kormidelnické pozice odstrčil loď. Naše loď bravurně proplouvala břeclavskými mělčinami, ale netrvalo dlouho než jsme zezadu poprvé zaslechli charakteristické vžžžž. Aby odlehčil loď, vydal se Jeleň pěšky říčním korytem a brzo zjistil, že je to nejrychlejší způsob lodní dopravy vůbec. Přibližně za bratislavským mostem se ozval první Učňův šplouch a následně nadšené volání, že se mu to povedlo i v 10 cm vody. Aby stvrdil svůj husarský kousek, zopakoval ho asi za minutu tentokrát i s Maruš na palubě. Nevím jistě, jestli jsem podle zvuků příběh zapsal správně, protože jsem se radši neotáčel, aby nás nepotkal podobný osud. Od té doby byli oba mokří. Jeleňovi bylo líto, že se naší posádce dosud nedostalo říčního osvěžení a tak se rozhodl nám nadběhnout a tento nedostatek napravit. Brzo však zjistil, že když Káně pádluje, tak se prostě dohonit nedá. Brzo jsme objeli jižní mys a vydali se do temných a zatuchlých vod odlehčovacího ramene Dyje. Tuto část jsme pluli proti proudu, ale vzhledem k nízkému stavu vody tam skoro žádný protiproud nebyl a větší problém představovalo proplétání mezi rybářskými vlasci. Za netopýrovým mostem opustilo štěstí naši loď. Jednak nás díky Jeleňovu cílenému narážení vystrčili do břehu, ztratili jsme vedení a ještě nabrali vodu do lodi. Když jsme loď vylili a chystali se pokračovat, ozvalo se zlověstné …ssSSssSSs… a naše loď začala ztrácet tvar. K naší úlevě však došlo pouze k vytržení hadice, což naše plíce rychle spravily. Následoval pěší úsek říčním korytem pod poštorenským mostem a přenášení stavidla, kde na nás galantně počkala druhá posádka, a podělili jsme se o Jeleňovy zásoby. Následovala veselá plavba kolem kančí obory zpestřená Učňovým zpěvem, kde se nestalo nic významného kromě toho, že mi uplavalo pádlo a Jeleň ve snaze se ho zmocnit, zabořil svoji loď kolegiálně do rákosí u břehu. Slunce již zcela zašlo, když jsme obepluli severní mys a odměnou za celou plavbu nám byl obrovský měsíční kotouč, který přímo seděl nad lesklou hladinou široké večerní Dyje.  Přenesli jsme Břeclavský splav a již po tmě propluli poslední úsek přes město. Těsně před 22. hodinou večerní doplouváme zpět na místo u klubovny, ze kterého jsme vyplouvali, Káně nakonec dostál své pověsti suchého námořníka a všichni si odnášíme příjemné zážitky, velmi netradiční pohledy na město,  ve které už žijeme desítky let, a taky dobrý pocit ze splněné výzvy…

DSC_2112

Tento záznam byl publikován v Kronika a označen . Uložit odkaz do záložek.

1 komentář u „Vodou okolo Břeclavi

  • Pěkný zápis a vytříbený sloh! Jako bych četl humornou povídku, kterou by vyprávěl sluha Saturnin v Jirotkově románu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *